Péče o přírodu

Příprava komunitní dobrovolnické akce

Plánování komunitní akce začíná promyšlením našeho záměru a zmapováním situace na místě. To nám pomůže uchopit konkrétní problémy, jejichž řešení se budeme snažit dosáhnout. Musíme zvážit, zda je projekt realizovatelný a dlouhodobě udržitelný (jestli tedy např. naše výsadba nebude za pár let pokácena kvůli nové silnici či obytné zástavbě). Naším cílem je zapojit do projektu komunitu, radíme se proto s místními už při promýšlení projektu a tvoříme jeho vizi společně.

Získání potřebných ploch

Ať už máme vizi úpravy konkrétního pozemku nebo vhodný pozemek pro náš záměr teprve hledáme, musíme získat právo na pozemku úpravy provádět. Řada projektů se realizuje na místech, která jsme schopni získat, nikoliv tam kde bychom si ideálně náš záměr představovali, tím se ale nesmíme nechat odradit.

Nejdražší variantou je pozemek koupit. Existují ale i jiné typy právních důvodů užívání pozemků, jako je smlouva o výpůjčce (pokud budeme plochu jen udržovat) nebo pachtovní smlouva (pokud zde budeme hospodařit). Hrozbou u realizací na cizích pozemcích je, že jednoho dne může naše práce přijít vniveč.

V katastru nemovitostí nebo územních plánech můžeme zjistit, které pozemky jsou v krajině přímo určené k realizaci určitých opatření, např. výsadeb zeleně. Takovéto pozemky patří různým složkám státu (obec, Státní pozemkový úřad, Lesy ČR a jiným), od kterých si můžeme pozemky smluvně vypůjčit a užívat je. Samostatnou kapitolou jsou katastrální území, ve kterých již proběhly „komplexní pozemkové úpravy.“ V těchto obcích jsou pozemky přímo určené ke „společným zařízením“ a my můžeme být těmi, kteří je začnou realizovat.

Legislativní omezení

V případě oficiálních projektů potřebujeme i řadu povolení, ať už pro oblast ochrany přírody, zemědělského hospodaření, zásah v místě inženýrských sítí nebo jiné komplikace vyplývající ze stavebních a jiných omezení. Během komunikace s úřady můžeme narazit na různé překážky nebo i zamítnutí vašeho projektu, rozhodně se tím ale nemusíme nechat odradit. Někdy je zkrátka potřeba projekt upravit, posílit svou argumentaci, případně se opřít o legislativu, která náš záměr podporuje a následně jej znovu začít s úředníky konzultovat a řešit.

Propagace dobrovolnických akcí

Pro zajištění úspěšné akce potřebujeme kvalitní propagaci, která nám zajistí dostatečný počet účastnictva. Vždy uvádíme uvedeme, o jaký typ akce se jedná, kdy a kde se koná a s čím by měli lidé počítat. Můžeme požádat, aby přišli připravení (vhodně oblečení a obutí pro práci za každého počasí), donesli si vlastní vodu nebo občerstvení, případně pracovní pomůcky. Veřejnosti už v propagaci akce stručně, ale jasně vysvětlujeme přínos projektu tak, aby se s našimi záměry dokázali lidé dlouhodobě ztotožnit.

Je vhodné apelovat, aby se účastníci hlásili předem, ale i tak nikdy nevíme, kolik jich nakonec přijde. Musíme proto počítat s větším množstvím lidí, ale také mít připravený záložní plán, kdyby se práce nestihla. Můžeme vyhlásit další akci nebo přinejhorším práci dokončit sami v organizačním týmu. Už v této fázi bychom měli také informovat o tom, že se bude potřeba věnovat následné péči o místo a projevit zájem o to, aby se lidé zúčastnili také navazujících akcí.

Jak si poradit s nepřízní počasí

Vhodné počasí samozřejmě nelze nikdy naplánovat, již ve fázi propagace ale můžeme zdůraznit, zda akce se koná za každého počasí, a požádat účastníky, aby se dobře vybavili. Zároveň je můžeme ujistit, že v případě nepřízně počasí bude k dispozici třeba horký čaj.

Financování akce

Získání financí je nedílnou součástí realizace komunitního projektu, a to i v případech, kdy jsme schopni zajistit většinu prací dobrovolnicky. Vždy nám vzniknou další náklady, které je třeba pokrýt. Finanční prostředky lze získávat ze zdrojů soukromých i veřejných, je přitom vždy dobré aktivity financovat z více různých zdrojů.

Každý donor stanovuje soubor pravidel, s nimiž je třeba se seznámit ještě před zahájením přípravy projektového záměru. Patří mezi ně např.:

⚪ kdo je oprávněným žadatelem
⚪ okruh podporovaných aktivit
⚪ termíny pro realizaci a doba udržitelnosti
⚪ povinnost a režim spolufinancování

Soukromé zdroje

Firemní dary a nadační fondy: můžeme oslovit podniky, které mají vztah k naší lokalitě. Některé firmy disponují nadačními programy, které zohledňují komunitní a environmentální dopad aktivit. Využít lze také příspěvků nadací, např. Nadace Partnerství nebo Nadace Via. Výhody a nevýhody:

Individuální dary: jsou nejčastěji realizovány prostřednictvím portálů jako je Donio nebo Darujme. Výhody a nevýhody:

Veřejné zdroje

Nestátní veřejné zdroje: Pro menší lokální aktivity jsou vhodným zdrojem obecní rozpočty. Řada velkých měst, ale i menších obcí, vypisuje malé dotační programy určené spolkům nebo jednotlivcům. Stále populárnější jsou také tzv. participativní rozpočty, kdy obyvatelé sami rozhodují o tom, které projekty by měla jejich obec finančně podpořit.

Ze svých rozpočtů podporují management přírodních lokalit s aktivním zapojením veřejnosti také vyšší samosprávné nebo územní celky. Může jít o tzv. místní akční skupiny a jejich dotační programy nebo dotační výzvy krajských úřadů. Výhody a nevýhody:

Státní veřejné zdroje: Největším donorem je Ministerstvo životního prostředí. Část financí pro management přírody a krajiny se zapojením dobrovolnictva vyčleňuje ministerstvo přímo ze svého ročního rozpočtu v programu na podporu projektů nestátních neziskových organizací. O podporu lze žádat i prostřednictvím programů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Dobrovolnictví a zapojování komunit v nich není přímo podporovanou aktivitou, ačkoliv může být jedním z nástrojů, jak část prací zajistit.

Ministerstvo životního prostředí dále řídí činnost Státního fondu životního prostředí ČR, ze kterého lze získávat peníze na environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu. Malé grantové programy určené pro své vlastní členy (Junák, Hnutí Brontosaurus…), případně i externí žadatele (Český svaz ochránců přírody), vypisují také některé větší spolky. Výhody a nevýhody:

Evropské a mezinárodní zdroje

Evropská unie svou podporu realizuje především v rámci Operačních programů v jednotlivých státech i v celounijním grantovém programu LIFE. Dalšími zajímavými finančními zdroji jsou Fondy EHP
a Norska, které věnují pozornost jak environmentálním tématům, tak podpoře občanské aktivity a iniciativy.

Zapojení komunity do projektu

Komunita v obci má pestré složení. Základem je s tím počítat, považovat všechny spoluobčany za naše partnery a přizvat je k zapojení. Jen je někdy ostatní pro svůj projekt potřeba přesvědčit. Ideální je využít lokální skupiny, jako jsou hasiči, zemědělská družstva nebo místní spolky. Pokud se např. u vesnice nachází pila, která zvládne dodat nařezané opěrné kůly pro výsadby zeleně, je příhodné ji oslovit. Omezíme tím dopravu materiálu a zároveň podpoříme lokálního dodavatele. Stejně tak můžeme u výsadeb zeleně využít na zálivku hasičskou cisternu místních hasičů nebo poprosit místního bagristu o nachystání děr nebo zatlučení kůlů.

Jak už tomu mezi lidmi bývá, často vznikají různé rozpory a sousedské neshody. Uspořádáme-li komunitní akci pro všechny, může to být příležitost opět spojit znepřátelené skupiny. V zapojení lidí by nám neměly bránit ani odlišnosti v některých názorech. V případě komunitních akcí je potřeba počítat také s něčím, co můžeme obecně popsat jako vyčerpání sociálního kapitálu nebo potenciálu aktivity. V každém městě, obci nebo spolku existuje určité procento lidí, kteří se do dění okolo sebe aktivně zapojují a jsou ochotni do zlepšení stavu svého okolí investovat energii, nadšení, čas, sílu i peníze. Počet takto aktivních lidí je ale v rámci daného prostoru často omezený. Proto je podpora, respekt a zvětšování sociálního kapitálu něco, bez čeho se žádná komunita neobejde.

Rozvržení rolí v organizačním týmu

Na počátku každé komunitní akce stojí organizační tým. Zásadní součástí týmu je koordinátor*ka akce (či celého projektu). Dále jsou v týmu lidé zajišťující finance a účetnictví, komunikaci, propagaci, logistiku akce nebo správnost po odborné stránce.

Koordinátor*ka dohlíží na průběh akce, např. u výsadby stromů na to, aby nedocházelo k chybám při sázení. Na místě ale potřebujeme i pomocníky, kteří pomohou s dopravou, fotografováním, prezenčními listinami, občerstvením a přívětivou péčí o veřejnost.

Někdy jsou všechny složky organizačního týmu sloučeny do jedné osoby, někdy může být organizátorem akce dobrovolný spolek, místní komunita nebo vedení obce.

Rozvržení práce v komunitním projektu

Asi třetina práce tkví již v přípravách a plánování komunitní dobrovolnické akce pro veřejnost. Samotný průběh akce potom v součtu značí spíše menší díl práce a po akci nás čeká závěrečný větší díl v podobě následné péče a udržení celého záměru při životě.

Práce na komunitní akci by měla být dostupná pro všechny, včetně dětí. Pokud se řada činností opakují, je dobré zaučit pro každou dílčí práci konkrétního člověka. Při výsadbě stromů může např. někdo stříhat pletivo, jiný rozvážet mulč, další vázat úvazky. Nebezpečné činnosti je nutné svěřit někomu zodpovědnému a dostatečně schopnému (u výsadeb zeleně je takovou činností zatloukání kůlů, řezání pilou, vrtání, nebo řez bruskou). Z edukativního hlediska je ale zároveň vhodné, aby lidé pochopili celý proces aktivity a v ideálním případě si i všechny jednotlivé úkony vyzkoušeli.

Pokud máme obavy, že by se vše nezvládlo včas zrealizovat, můžeme některé činnosti vykonat předem (např. vyhloubit jámy u výsadeb). Při komunitních dobrovolnických akcích je pro všechny potřeba zajistit dostatek nářadí. Můžeme také vyhlásit, aby si dobrovolníci nejpotřebnější nářadí sami donesli, pokud se ale používá nářadí dobrovolníků, je nezbytné ho na místě zkontrolovat a označit, aby po akci nedošlo k záměně.

Průběh dobrovolnické akce

Na místě akce by mělo být předem připraveno vše potřebné. Na začátku koordinátor přivítá účastníky a seznámí je s hlavními informacemi, včetně toho, jak kdy bude akce ukončena, jejího záměru a přínosu, informací o pořádající organizaci, poučení o bezpečnosti práce apod. Dobrovolníci ale často přicházejí v průběhu celé akce, proto musí mít pořadatelé po všech stránkách dobře zajištěnou organizaci lidí. To zahrnuje také předání pracovních pomůcek a nářadí, dále dá koordinátor účastníkům vědět o zajištěném občerstvení. Pokud k tomu není určený někdo jiný, pořizuje fotodokumentaci a zajišťuje vyplnění prezenční listiny, která neslouží jen jako doklad do případného projektu, ale získáváme z ní i cenné kontakty pro další spolupráci.

V průběhu akce řešíme, zda je práce plynule rozdělena mezi zúčastněné, zda všichni vědí, co a jak dělat či do čeho se pustit po dokončení svého úkolu. Také dáváme pozor na to, zda je všude dostatek dostupného materiálu a pomůcek. Průběžně dohlížíme na kvalitu práce, podporujeme dobrovolníky a sledujeme, nakolik jsou lidé unaveni, abychom včas vyhlásili přestávku a distribuovali občerstvení.

Na konci akce dobrovolníkům poděkujeme, shrneme, co jsme dokázali a jaké to má přínosy a pozveme je ke spolupráci na dalších projektech. Pokud je to možné, dáme jim prostor vyjádřit v reflexi, co jim odvedená činnost dala. Po akci zajistíme, aby se všechny pomůcky a nástroje vrátily svým majitelům, a postaráme se o závěrečný úklid místa.

Navazující aktivity

Vydařenou akci je důležité rozšířit do veřejného povědomí, propagace a práce s veřejností i s naší vlastní komunitou je proto klíčová i po skončení jednotlivých akcí.

Z každé akce založíme prezenční listinu s kontakty na dobrovolníky a elektronicky se jim ozveme s poděkováním a oceněním jejich práce. Připojíme také fotografie z akce, případně odkaz na ohlas z médií. V e-mailu dobrovolníkům i v mediálních výstupech připomínáme přínosy projektu pro životní prostředí i komunitu. Informujeme jak na sociálních sítích, tak prostřednictvím spolupráce s novináři, využitím místních vývěsek k propagaci dalších akcí apod. Mediální výstupy po akci můžeme využít i k nalákání nových dobrovolníků, kteří o akci nevěděli, ale rádi by se zapojili do následné péče nebo by přišli v budoucnu. V článku by tedy neměl chybět kontakt, prostřednictvím kterého se s námi mohou dobrovolníci spojit. Abychom si komunitu udrželi do další akce, musíme s ní komunikovat a udržovat ji tak „při životě.“

Naší lokalitě je třeba věnovat péči v delším časovém horizontu. Možností správného režimu následné péče přitom máme hned několik. Pokud máme k dispozici méně dobrovolníků, můžeme následnou péči provádět dodavatelsky (např. pokud se jedná o obecní pozemek a obec péči zaplatí). Existují také prvky následné péče, které nevyžadují zkušenosti, jako je např. zálivka a pletí závlahové mísy po výsadbách stromů. Do takových aktivit můžeme zapojit děti, obzvlášť, pokud máme v obci školu nebo školku, případně můžeme zálivku spojit např. s cvičením mladých hasičů. Stejně jako je pro širokou veřejnost atraktivní sázení, může být atraktivní i komunitní mulčování nebo pletí.

Některé prvky následné péče (např. řez stromů) ale vyžadují vysokou odbornost. V takovém případě je možné provádět řez dodavatelsky nebo nechat proškolit jednoho z místních dobrovolníků. Vhodnou možností je také uspořádání kurzu řezu stromů, kdy se vysazené stromy mohou stát předmětem praktických ukázek a po důkladně vedené teoretické části mohou být svěřeny i do rukou laiků.

Je vždy potřeba zvážit počet naplánovaných komunitních akcí během roku. Aby nedošlo k vyčerpání sociálního kapitálu omezené skupiny lidí, snažíme se o aktivizaci spolků a dalších skupin, abychom do dění v místě vtáhli nové nadšence. Závěrem lze říci, že právě dlouhodobé zapojení komunity do společné péče o místo, kde žije, by mělo být naším cílem.

Právní aspekty dobrovolnických akcí

Organizujeme-li dobrovolnickou akci se zapojením veřejnosti, musíme myslet zejména na dva okruhy právních odpovědností. První se vztahuje k lidem (dobrovolníkům, organizátorům i dalším), u druhého můžeme zjednodušeně říci, že se týká míst a činností, které budeme provádět.

U účastníků akce si je třeba uvědomit, že za ně na akci do značné míry přebíráme zodpovědnost. Z toho plyne, že je musíme poučit, aby si byli vědomi specifik a rizik činností, prostoru a průběhu akce. Proškolení zúčastněných osob by mělo zahrnovat poučení o správném postupu vykonávaných činností, rizicích pohybu a specificích místa (například pracujeme-li u silnice nebo v náročném terénu), nástrojích a nakládání s nimi, o nečekaných situacích a situacích ohrožujících zdraví a jak při nich postupovat, komu problém hlásit apod. Kromě bezpečnosti práce a aktivit dbáme na požární ochranu.

Informujeme také o náročnosti činností tak, aby se lidé mohli zapojit do těch, kterým odpovídají jejich schopnosti a dovednosti (u odborných prací i jejich vzdělání/kurzy/školení). Snažíme se vytvořit otevřené a bezpečné prostředí, aby dobrovolníci nepracovali pod tlakem, ve stresu, za přílišné únavy apod. Je důležité mít na mysli především to, že účast každého je dobrovolná, a nikomu tedy nic nenutit, případně upozornit na princip dobrovolnosti.

Od zúčastněných osob na akci si také vyžádáme souhlas se zpracováním osobních údajů a souhlas s pořizováním záznamů (audio, foto, video) a jejich následným využitím.

Co se týče místa a činností, mezi nejdůležitější právní aspekty, jež musíme zajistit, patří povolení a souhlasy majitelů pozemků či památek, v chráněných územích souhlas orgánu ochrany přírody a souhlas orgánu památkové péče u památek. Nemusí to však být vše. Přestože je náš zájem zúžený na životní prostředí, přírodu a krajinu, naše aktivity podléhají širší oblasti legislativy. Proto je vhodné náš záměr konzultovat s odborníky, a to jak na odbornou problematiku, tak s těmi, kteří náš záměr povolují na příslušných úřadech.

V oblasti péče o přírodu a krajinu a její obnovy jsou základem následující právní předpisy:

• Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.
• Zemědělský zákon č. 252/1997 Sb.
• Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník

Hledáme-li podrobné informace o tom, jak provádět opatření v přírodě a krajině, mohou se nám hodit Standardy péče o přírodu a krajinu AOPK ČR, které jsou sice jen metodickým materiálem, ale obsahují i cenné informace z oblasti legislativy přímo pro jednotlivé typy opatření, která pravděpodobně budeme sami realizovat.

Tento text vznikl na základě brožury Podpora zapojení veřejnosti do péče o životní prostředí. Autory vybraných kapitol jsou Eva Pavelová, Dalimil Toman, Jan Oulehla a Martin Václavík.