Pestrost v zemědělské krajině

Zemědělská krajina tvoří více než 50 % rozlohy České republiky, v zemědělství ale v současnosti pracuje jen kolem 1 % obyvatelstva. V průběhu minulého století totiž došlo k masivní intenzifikaci, kvůli které se zvětšovala rozloha polí a snižoval se počet pracujících v sektoru. Vztah k půdě, sezónní rytmus a znalosti související s každoročním zajištěním potravy se proto do velké míry vytratily z kolektivní paměti.

Struktura zemědělské krajiny je dnes závislá především na legislativních předpisech a finančních pobídkách. Přesto vás ale tato kapitola chce motivovat a představit vám možnosti, jak může k pestré zemědělské krajině přispět každý.

Ekologicky významné prvky

Zemědělská krajina spadá do zemědělského půdního fondu (ZPF), což je termín, bez kterého se v zemědělství neobejdeme. Součástí fondu jsou půdy, na kterých se hospodaří s cílem získání úrody nebo píce, spadají do něj přitom malé zahrady i rozsáhlá pole. Zda se v konkrétním případě jedná o zemědělskou půdu, se dozvíme například z katastru nemovitostí v záložce druh pozemku. Tyto informace jsou všem zájemcům volně dostupné na portálu Českého ústavu zeměměřičského a kartografického (ČÚZK).

Důsledky vodní eroze. Foto: Lubomír Smrček

Hlavní podíl zemědělských ploch tvoří orná půda. Často se přitom jedná o rozsáhlé půdní bloky o velikosti desítek hektarů bez podílu vegetačních prvků, které jsou ohrožené půdní i větrnou erozí a z hlediska biodiverzity představují poušť. I drobné změny ale mohou výrazně přispět k eliminaci eroze, snížení dopadů sucha i zvýšení potravních možností pro hmyz a tím i pro ptáky a jiné organismy.

Pestrá zemědělská krajina se zapojením zeleně a extenzivních ploch napomáhá stabilitě celého systému, což je v době klimatických změn zásadní. Pestrost krajiny je dána vedle pěstovaných kulturních plodin především mozaikou solitérních stromů, remízků, mokřadních ploch a dalších typů prvků v krajině. Potřeba takových ploch je od roku 2023 ukotvena i v systému rozdělování dotací. Každý zemědělec hospodařící na ploše přes 10 ha a využívající finanční podporu od státu musí vyhradit min. 3 % své půdy jako tzv. neprodukční plochy. Cílem EU je přitom zvýšení podílu těchto ploch až na 10 %.

Na polních rozlivech najdeme např. čejky chocholaté. Foto: Zdeněk Procházka

Možnosti zemědělců

Možnosti, jak mohou zemědělci zajistit zastoupení neprodukčních ploch na pozemcích, jsou jak výše uvedené ekologicky významné prvky, tak některá z tzv. agro-environmentálně-klimatických opatření (AEKO).

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) nabízí zemědělcům na podporu neprodukčních funkcí krajiny řadu dotačních opatření. Patří sem různé typy péče o travní porosty nebo ochrana ptactva hnízdícího na zemědělských polích. Část dotačních titulů spadá pod zmiňovaná opatření AEKO, která specificky podporují ekologicky zlepšující funkce krajiny.

Agrolesnictví kombinuje pěstování dřevin se zemědělskou produkcí. Foto:
https://agrolesnictvi.cz/

Mezi další opatření, která jsou spojena s úpravou a změnou osevních směsí, patří krmné a nektarodárné biopásy. Ty tvoří významné potravní a úkrytové možnosti pro drobné živočichy a hmyz v zemědělské krajině. Zatravnění drah soustředěného odtoku vody slouží k ochraně půdy a zabránění jejímu odplavení především po přívalových srážkách. Nově je součástí podporovaných opatření i agrolesnictví, které umožňuje pěstování ovocných a lesních druhů dřevin na zemědělské půdě.

Každé opatření má předem přesně popsané parametry, termíny provedení, způsoby kontroly, výši dotačních sazeb a dobu plnění. Náklady jsou plně hrazeny z veřejných finančních prostředků a tato opatření tak může realizovat každý zemědělec. Informace o aktuálně platném souboru podporovaných opatření jsou k nalezení na webových stránkách Ministerstva zemědělství České republiky.

Ať už jsme sami zemědělci nebo se chceme věnovat podpoře pestré zemědělské krajiny jinou formou, užitečné zdroje informací najdeme díky registru zemědělsky obhospodařované půdy (LPIS). Zjistíme z něj například, který zemědělec hospodaří na konkrétní ploše nebo jaká je velikost půdních bloků. Užitečné jsou také mapové podklady.

Možnosti veřejnosti

Získání pozemku a příprava projektu

Jednou z cest, jak z pohledu „nezemědělce“ zvýšit podíl zeleně ve volné krajině, je realizace opatření na nezemědělské půdě. Nejčastěji se jedná o tzv. ostatní plochy, které nejsou součástí ploch ZPF. Pokud se rozhodneme jít jinou cestou a realizovat opatření na plochách ZPF (např. na orné půdě nebo trvalých travních porostech), je to také možné a často obzvláště cenné. Ani v těchto případech není vždy nutné půdu ze ZPF vyjmout. Možností je tedy celá řada, rozhodovat se musíme podle toho, čeho chceme dosáhnout.

Nejdražší variantou je pozemek koupit. Existují ale i další možnosti – pachtovní smlouva (pokud zde budeme hospodařit) nebo smlouva o výpůjčce (pokud budeme plochu jen udržovat). Hrozbou u realizací plánů na cizích pozemcích je, že jednoho dne může naše práce přijít vniveč. Nahlížením do katastru nemovitostí nebo územních plánů (dostupných na stránkách obce nebo obecních úřadech) můžeme zjistit, které pozemky v krajině jsou přímo určené k realizaci zeleně. V případě, že tyto pozemky náleží složkám státu (obec, Státní pozemkový úřad, Lesy ČR nebo jiné složky), máme větší šanci, že se nám podaří zajistit souhlas a formu dohody o užívání pozemku. Možností může být také zapátrat v rodině, jestli nejsme my sami nebo rodinný příslušník vlastníkem pozemku a následně popřemýšlet, zdali se na pozemku hospodaří správně a pokud ne, co vše můžeme pro změnu stavu učinit.

Vedle vlastnických vztahů existuje mnoho dalších limitů užívání. Může se jednat např. o vedení inženýrských sítí nebo ochranu ploch z pohledu kulturního a přírodního dědictví. Při realizaci opatření je proto vždy potřeba dodržovat ochranná pásma a podmínky správců sítí, je také vhodné projednat naše záměry s úřady, zejména s odbory životního prostředí. Většina omezení, kterým budeme čelit, je zapracována v územních plánech obcí a měst.

Zemědělská krajina protkaná remízky. Foto: Mike Bird.

Získání financí na realizaci

Pokud nemáme opatření možnost financovat sami, existuje řada jiných zdrojů.

Dotační programy je předem nutné nastudovat, abychom věděli, zda jsme jako žadatelé způsobilí, o co přesně můžeme žádat, k čemu se zavazujeme, jak dlouhou dobu máme závazek plnit či kolik musíme přispět z vlastních zdrojů. V dokumentaci k programu nebo ve výzvě k předkládání projektů zjistíme i co
nám hrozí, pokud nedosáhneme cílů, které jsme si stanovili.

Přijetím finančních prostředků se zavazujeme nejen k realizaci naplánovaných aktivit, ale i k následné péči o krajinu, a to i stanovenou dobu po skončení projektu (a tedy i ukončení finanční podpory). Více k možnému financování se dočtete v kapitole Zapojování veřejnosti a v příručce Podpora zapojení veřejnosti do péče o životní prostředí.

Realizace opatření a následná péče

S realizací opatření nám může velmi pomoci spojit se s dalšími aktivními lidmi v místě, kde žijeme. V zemědělské krajině, a obzvlášť pro výsadby dřevin, je zapojení široké veřejnosti velmi vhodné a celou řadu opatření lze takto lépe zvládnout. Více informací o realizaci některých opatření se nachází v kapitolách Zeleň v krajině a Voda v krajině.

Opomíjet bychom neměli ani následnou péči o opatření, a to nejen z důvodu povinnosti vůči poskytovateli financí, ale také, aby provedené opatření zůstalo co nejdéle udržovat ve funkční podobě. V případě výsadeb dřevin budeme mít na starost o zálivku a řez, u zakládání druhově pestrých
lučních porostů je součástí následné péče zajištění pravidelné seče a likvidace posečené hmoty, u mokřadů jsou to opatření proti zanášení, odstraňování náletových dřevin a podobně. Pečovat je o opatření obvykle potřeba minimálně tři nebo více let.


Tento text vznikl na základě příručky Podpora pestré zemědělské krajiny, jejímiž autory jsou Martin Václavík, Ilona Vybíralová a Jana Švaříčková. V této příručce také najdete podrobně rozpracovaná všechna zde nastíněná témata.