Jak na komunikaci environmentálních témat?
Nacházíme-li se na této stránce, znamená to s nejvyšší pravděpodobností, že nám na stavu přírody a životního prostředí záleží a chceme něco udělat pro jeho zlepšení. Nicméně mnohdy víme, že něco chceme zlepšit, zvolíme ale cestu, která nevede přímou cestou k cíli. Tomu, jak se správně vydat na cestu ke zlepšení stavu životního prostředí ve spolupráci s veřejností, bude věnován následující text.
Jak na práci s českou veřejností?
Někteří nováčci v oblasti ochrany přírody a klimatu, ale i někteří dlouholetí zelení aktivisté občas prohlásí, že jediné, co máme pod kontrolou a co má v současné těžko navigovatelné společnosti smysl dělat, je změnit svoje vlastní chování. Pravdou ale je, že jako lidé jsme bytosti společenské. Dlouhodobě působit jenom sám za sebe nás po čase omrzí a v izolaci velmi rychle vyhoříme, i kdybychom se snažili o věci důležité a zásadní. Spolupráce s druhými brání nejen vyhoření, ale také vytváří korektiv, který nám nedovoluje dělat věci, jež k cíli nevedou. Takže zapojení ostatních do dobrovolnických aktivit zlepšuje i naši vlastní orientaci a náboj ke změně.
Ovšem snad ještě důležitější je fakt, že bez zapojení veřejnosti nemáme v dnešním světě šanci prosadit téměř nic zásadního. Velké, zásadní změny jsou možné pouze na společenské úrovni a bez oslovování veřejnosti není možné přírodě důsledněji pomoci. To samozřejmě neznamená, že osobní příklad nemá smysl. Naopak – příklady táhnou a vnitřní integrita je hodnotou sama o sobě. Je tedy dobré oba přístupy zkombinovat a veřejnost pro naši myšlenku postupně získávat.
Sociologický pohled na českou veřejnost
Ze sociologického pohledu si můžeme českou veřejnost představit jako třídu, která má 30 žáků:
⚪ Radikální ochránci přírody: Tato skupina tvoří menšinu, ale jejich zaměření na ochranu životního prostředí je silné. Jsou ji připraveni podporovat i za cenu ekonomické nevýhodnosti a přijímat změny ve společnosti i osobním životě. V naší třídě jsou dva takoví lidé. Dva ze třiceti.
⚪ Jádroví ochránci přírody: Sdílí mnoho zájmů s radikálně tmavě zelenými, ale jejich přístup je umírněnější. Takoví jsou v naší třídě čtyři.
⚪ Umírněně propřírodní: Tvoří polovinu společnosti. Pro tuto skupinu je příroda důležitá, ale nejedná se o jejich hlavní prioritu. Jsou otevřeni změnám a ochotni podporovat opatření pro ochranu životního prostředí, pokud nejsou příliš náročné nebo restriktivní. Má velký smysl s touto skupinou pracovat.
⚪ Lhostejní: Ochrana životního prostředí pro ně není prioritou a často nevidí důvod, proč by se do ní měli zapojovat. V naší třídě je jich šest.
⚪ Odpůrci ochrany přírody: Mají negativní postoj k ochraně přírody a kritizují ty, kteří se snaží životní prostředí chránit. Často jsou to lidé, kteří vidí environmentální opatření jako překážku ekonomickému rozvoji nebo osobní svobodě. V naší třídě jsou dva až tři.
Odpůrci ochrany přírody mnohdy zaplňují ve veřejném prostoru více místa, než by odpovídalo jejich počtu vzhledem k ostatním skupinám. Pokud nám tedy přijde, že česká veřejnost je rozdělena mezi ochránce životního prostředí a jejich odpůrce půl na půl, je to jen optický klam.
Při snaze o zapojení veřejnosti do péče o přírodu a životní prostředí je vhodné zaměřit se na skupiny Ochránců přírody a Umírněně propřírodních. Ty jsou nejvíce otevřené změnám a mají potenciál stát se silnými spojenci. Naopak, snažit se oslovovat Lhostejné nebo ty, kteří mají k ochraně přírody negativní postoj, může být neefektivní a vést ke zbytečným konfliktům. Je tedy dobré si vždy položit otázku, kterou ze skupin „naší třídy“ budu právě touto akcí oslovovat a co jí vzhledem k jejím hodnotám mohu nabídnout.
Zásady komunikace environmentálních témat
1) Víme, jaká je naše cílová skupina
Jinak musíme přistupovat k člověku, pro něhož je zásadní hodnotou jistota, a k člověku, který vyznává otevřenost a podnikavost. Zásada číslo jedna zní: „polovinu času věnujeme tématu, polovinu času cílové skupině.“
2) Upřímně se zajímáme o svou protistranu
Když se budeme druhého snažit za každou cenu přesvědčit, ale nebudeme ho brát vážně, je pravděpodobné, že naše konverzace nikam nepovede. Hrozí, že se pohádáme a neobohatí to ani jednu stranu. Když názor druhého naopak respektujeme a zajímáme se o jeho pohled a motivaci, získáme dvě důležité věci. Zaprvé je to nový úhel pohledu, který může obohatit nás. Zadruhé získáváme vhled do jeho stylu komunikace, kterému se můžeme přizpůsobit a zvýšit tím pravděpodobnost, že budeme vyslechnuti i my.
3) Využíváme ambasadory
Pokud je v naší organizaci někdo, kdo fandí podnikatelům nebo sám podniká, využijeme na propagaci svých myšlenek mezi dalšími podnikateli právě jeho.
4) Nabízíme příběh, hodnoty a akci, ne jen informace
Už dobré půlstoletí víme, že informace bez příběhu, emocí a možnosti zapojení se mnoho nezmůžou. Proto se snažíme informovat způsobem, který bude zahrnovat hodnoty (a s nimi spojené emoce), bude otevírat otázku možných kroků ke změně a zároveň dá prostor k hledání odpovědí.
5) Děláme to, co nás samotné baví
Je velmi důležité, abychom v tom, co děláme, dokázali nalézat nejen smysl, ale i radost, jinak budou naše snahy jen polovičaté. I přes nadšení na sebe ale nesmíme zapomínat, jinak se naše baterie rychle vybijí.
Text vznikl na základě brožury Podpora zapojení veřejnosti do péče o životní prostředí, jejímiž autory jsou Bohuslav Binka, Jan Oulehla, Eva Pavelová, Dalimil Toman, Martin Václavík a Jana Švaříčková.