Výběr místa a příprava
Během rozhodování o umístění tůně je vždy potřeba navštívit lokalitu osobně. Především se musíme ujistit, že je lokalita ke stavbě tůní opravdu vhodná. Na první pohled nás na to upozorní vlhkomilná vegetace. Nejvhodnější jsou otevřená a polostinná místa. Je důležité vnímat i terén a jeho svažitost, abychom si mohli představit odtokové poměry. Doporučuje se vytvořit zkušební výkop rýčem do hloubky cca 30 – 50 cm. Lze tak zjistit nasycení půdy vodou a charakter podloží. Ideálními typy půdy k tvorbě tůní jsou ty, u kterých je přítomen dostatek kvalitního jílu (oglejené půdy a gleje). Nevhodné je vytvářet tůně na propustných říčních sedimentech poblíž výrazně zahloubených toků nebo propustných písčitohlinitých a sprašových půdách.
Před samotnou návštěvou je dobré lokalitu posoudit také za využití dostupných webových portálů, kde můžeme jednoduše zjistit půdní typy, zemědělské využití, vlastnictví a charakteristiku pozemku, výskyt vzácných druhů nebo vybrané charakteristiky přírodních poměrů v lokalitě.
Nevhodná ke stavbě nových tůní jsou zachovalá prameniště a rašeliniště, kde by mohl nepromyšlený zákrok spíše uškodit. Obecně platí, že v plánované ploše zásahu by se neměl vyskytovat žádný ohrožený nebo vzácný organismus nebo biotop, jenž by mohl vlivem budování tůní zaniknout.
Plánování a komunikace před vybudováním tůně
Součástí zbudovaných tůní zároveň nesmí být žádný technický prvek jako přeliv nebo výpustné zařízení, jinak bude tůň považována za stavbu vyžadující projekt a další povolení.
Naplánovat tvorbu tůně bývá procesně poměrně jednoduchá záležitost, není potřeba stavební ohlášení ani povolení. Musíme však respektovat maximální rozsah terénních úprav do 300 m² a 1, 5 m hloubky a výšky, nesmíme zasahovat do koryta vodního toku a pozemek musí být mimo zastavěné území (intravilán) či zvláště chráněné území.
Před zahájením výkopu je také důležité ujistit se v územních plánech a u správců inženýrských sítí, zda není pozemek zasíťován. Pokud zde vede např. ropovod, elektrické vedení nebo vodovod, je nutné tolerovat jejich daná ochranná pásma. Pokud bude před budováním tůní zapotřebí odstranění porostů náletu a keřů v souvislé ploše větší jak 40 m² (vždy za vegetačního klidu, kvůli hnízdění ptactva), je nutné zažádat o výjimku příslušný orgán ochrany přírody. Nutné je také zohlednit, jestli je pozemek v záplavovém území, kde by bylo v případě plánovaných větších zásahů vhodné oslovit i příslušný vodoprávní úřad.
Tvorba tůní v polích a pastvinách také třeba komunikovat se zemědělci. Ačkoliv nejsou vlastníky, mají běžně právo na daném pronajatém nebo častěji propachtovaném pozemku hospodařit. Budeme-li žádat o finanční podporu, neobejdeme se bez souhlasu vlastníka pozemku se zásahem, a to i kdyby jednalo o blízkého člena rodiny.
Tvorba a obnova tůní
Existují dvě základní metody hloubení tůní – ruční a strojní. Ruční hloubení menších tůní zvládneme svépomocí, k větším tůním budeme potřebovat zručného bagristu. Aby tůně dobře fungovaly, musíme se několika zásad.
Tvar tůně by měl být nepravidelný a členitý, nikoli monotónně kulatého nebo ledvinovitého tvaru. Břehy by měly být nepravidelně rozvolněné, mělké a pozvolna klesající. Rozhodně nevytváříme schodovité klesání s prohloubením, jaké známe např. u některých komerčně prodávaných jezírek. Schody mohou během vysychání tůně pro některé živočichy představovat pasti bez možnosti úniku do hlubší části a bude zde chybět pozvolný teplotní i vegetační gradient.
Díky kontinuálnímu a přirozenému klesání se v tůni vytvoří litorální zóna, kterou postupně osídlí široká škála mokřadních a vodních rostlin s adaptací na rozdílnou výšku vodní hladiny. Tyto zóny o maximální hloubce do 80 cm by měly zabírat přibližně 1⁄5–2⁄3 rozlohy tůně. Nejhlubší část pak může dosahovat až 150 cm. Při hloubení tůní je však potřeba respektovat podloží, aby případným hloubením nedošlo k narušení jílové vrstvy, tůň by pak nemusela dobře zadržovat vodu.
Pokud máme podezření, že je lokalita odvodněná nebo narazíme na drenáže, je nutné je správně upravit (přerušit nebo odstranit). Pokud toto opatření opomeneme, tůně nemusí být vůbec funkční.
Během výkopu vznikne množství zeminy. Pokud ji nevyužijeme, musíme ji odvézt na skládku zeminy. Většinou se ovšem najde v okolí někdo, s kým se lze domluvit a rád se jí ujme. Obvykle však terén není v ideální rovině a mírně se svažuje, proto vytěženou zeminu zpravidla neodvážíme, ale použijeme ji k úpravám okolního terénu a vytvoření mírných valů kolem tůně. Ty zvýší její kapacitu i stabilitu a musí být pečlivě utužené. Valy nikdy neumisťujeme proti svahu, aby za vyšších srážek nedošlo k jejich naplavení zpět do tůně. Při tvorbě tůní se zásadně vyvarujeme nepřirozených materiálů, jakými jsou např. různé typy jezírkových folií.
Volba velikosti tůně je zcela individuální. Obecně platí, že se umístění a rozloha tůní volí zejména dle charakteristik okolního prostředí. Ideálním řešením je soustava vícero různě velkých tůní rozdílného stáří vzniku. Nejenže tím zadržíme dostatečné množství vody, ale zároveň podpoříme rozmanitost prostředí i organismů. Soustavu tůní je vhodné propojit podmáčenými plochami a drobnějšími tůňkami. Můžeme si také vybrat mezi třemi základními typy tůní dle napojení na tekoucí vodu:
⚪ Průtočné tůně jsou přímo vázané na vodní tok. Napojení tůní na tok je obecně nežádoucí, rychle se totiž zanáší připlavovaným materiálem a hrozí usazení dravých ryb, které na tůni nemají pozitivní vliv.
⚪ Poloprůtočné tůně komunikují s povrchovým tokem pouze za vyššího průtoku.
⚪ Neprůtočné tůně jsou nejčastější. Jsou závislé na srážkách a podpovrchové vodě.
Velmi užitečné informace a podrobný návod na budování nových tůní nalezneme také na stránce Mokřady, z.s.
Obnova tůní
Životnost tůní je odvozená od nejrůznějších vlivů okolního prostředí. I již očividně zcela zanesená a zarostlá tůň však představuje stále hodnotné prostředí. Pokud chceme přistoupit k obnově takovéto tůně, vždy bychom měli zvážit všechny možnosti. Nejlepším řešením je vytvořit na lokalitě tůň novou. Pokud to však z různých důvodů nelze provést nebo je obnova původní tůně vyloženě nutná, je to částečně možné.
Obvykle je nevhodné z tůně odstranit všechen organický materiál. Minimálně 1/4 její rozlohy tak ponecháváme bez zásahu. Ideálním obdobím k obnově tůní je pozdní léto a podzim. Tehdy bývá v tůních méně vody i obojživelníků, jejichž larvy již prodělaly proměnu v mladé jedince a jsou většinou i se svými rodiči na cestě do suchozemských zimovišť. Obnovu tůní raději vždy konzultujeme s odborníky.
Údržba tůně a další tipy
Do nově zbudovaných tůní ani jejich okolí nic záměrně nevysazujeme. Uchýlit se k výsadbě (zejm. dřevin) je vhodné pouze výjimečně (např. u tůní v polní krajině). V běžných případech ponecháváme vývoj zcela na přírodě. Již po prvním roce tůň zaroste různými vodními rostlinami.
Po čase se ale mohou začít objevovat i nežádoucí invazní rostliny a rákos s orobincem, které dokáží vodní plochu během velmi krátké doby zcela zarůst, což vede ke zkrácení životnosti tůně. Proto je okolí tůně vždy nutné udržovat mozaikovým kosením jednou až dvakrát ročně. Vhodně nastavenou péčí můžeme oddálit zánik tůně o mnoho let. V opačném případě tůň vegetace včetně náletových dřevin postupně zcela zastíní a zanese opadem listí a dalšími odumřelými částmi.
Není třeba se zaleknout úplného vyschnutí tůně během letních měsíců. Je to naprosto přirozené a pro mnohé organismy i prospěšné. Můžeme ho využít pro částečné pokosení narostlé vegetace v místech, kam se obvykle kvůli vodě nedostaneme. V případě výskytu permanentního výrazného zákalu a sinic v tůni nebo dokonce odumírání rostlin během vegetačního období musíme zbystřit a pokusit se objasnit a napravit původ problému. Na druhou stranu bývá někdy zahnívání nebo zákal v tůních způsoben i přirozenými a obvyklými procesy. Změny v tomto případě představují pouze kosmetickou vadu, která by měla sama pominout bez negativního dopadu na prostředí.
Financování
Náklady na budování tůní jsou velmi individuální. Strojní zbudování tůně o ploše 50 m² s ponecháním zeminy na terénní úpravy vychází asi na 30 000 Kč. V případě odvozu zeminy z lokality se však částka zvyšuje, což platí i pro ruční hloubení, které cenu tůně přivede až na 104 000 Kč (vytvořit však takto velkou tůň ručně je nadlidský úkon, je mnohem realističtější uvažovat o rozloze maximálně do 10 m²). Nutné je také počítat s výdaji za bagristu, dopravou na lokalitu a podobně.
Nejlépe vychází zbudování svépomocí, případně se vyplatí znát šikovné bagristy v okolí, kteří opatření provedou výrazně levněji než specializované firmy. Musíme ale dodržet potřebné parametry tůně, pod rukama nezkušeného člověka totiž může vzniknout levný, ale nepovedený výsledek.
Na budování tůní a dalších opatření pro podporu vody v krajině lze zažádat o dotaci či grant od řady státních i soukromých organizací. Široká škála žadatelů může získat finance přes Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR. Pokud jednáme jako sdružení v takzvaném pozemkovém spolku Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), můžeme žádat o dotaci z programu Ochrana biodiverzity. Využít můžeme také podporu ze soukromých zdrojů, tvorbu tůní podporovala v minulosti například Nadace Partnerství. Více k možnému financování se lze dočíst v příručce Podpora zapojení veřejnosti do péče o životní prostředí.
K žádostem je nutné dodat podrobnější dokumentaci s detailním popisem opatření, ze kterého bude jasně patrný jeho pozitivní přínos. Musíme si také vyžádat vyjádření orgánu ochrany přírody, souhlas vlastníka pozemku a případně některé z dalších výše zmiňovaných náležitostí. Zákresy plánovaných opatření vytvoříme nejlépe v mapových aplikacích (např. MapoMat, QGIS).
Tento text vznikl na základě brožury Voda a podpora přirozených funkcí v krajině, jejímiž autory jsou Richard Kabelka a Jana Švaříčková.